Jak Sassenach přežila vysokou

29. srpna 2018 v 19:41 | sassenachová
Myslela jsem, že na vysoké se hlavně paří. Po prvním týdnu jsem si myslela to samí, ale jak přibývaly dny byla jsem si tím míň a míň jistá. Dokonce jsem nechápala svýho spolužáka jak dokáže celý večery jen chlastat a ráno dojít do škol, protože se na nás navalilo tolik předmětů nebo spíš úkolů, že se mi do nich ani nechtělo takže nastala prokrastinace, kterou provázel strach z toho, že nic nestihnu. Můj strach však nevylekal prokrastinaci. Držel se mě zuby nechty. Musela jsem se kopnout do zadele abych něco dělala, protože chemie na vás nepočká, bioklimatologie taky ne a geologie je sice pomalá, ale jako předmět je tak rychlá, že se nestihnete ohlídnout a už se vám sypou na hlavu kameny ze všech stran. Na seminárku z bioklimatologie nevzpomínám vůbec ráda. Vůbec mě ta potvora nešetřila. Začla s tím, že mi grafy a obrázky prostě nenechá na jednom místě. Když už sem se s tím nějak popasovala nechala mě žít s tím, že když si ji uložím tak se do dalšího spuštění nic nestane. A jak se říká, opak byl pravdou. Večer jsem dojela ze školy napapinkala jsem se (přežrala se jako hovado), dojdu k počítači, otevřu soubor a buch všechny grafy, obrázky i tabulky se mi pomíchaly. Vysvětluju si to tím , že se jikm prostě nelíbilo na svém místě. Asi sem jim neposkytla dostatečný prostor k seznamování nebo já nevim. Grafy se rozhodly, že ty popisky prostě nechcou takže je šikanovaly a odkopávaly na druhou stránku. Mohla jsem klikat na co jsem chtěla, využívat všechny funkce wordu, ale nic nepomáhalo. Poslední den před odevdáním jsem já bláhová myslela, že to snad vydrži otevření ve školním počítači. NE! S co největším klidem jsem seminárku poskládala a dala tisk. Vše proběhlo konečně dobře. Papíry se mi vytiskly, šla jsem je pěkně scvaknout a pak se mi zastavilo srdce. Nachvíli jsem přestala dýchat, možná jsem i zmodrala. Bylo jich tolik, že to prostě najednou nešlo tak jsem ji tedy rozdělila na půl a zkusila to. Vpadalo to úděsně, protože sponkovačka nespolupracovala. Naštěstí jsme měli supla za učitelku tak to nebral tak vážně. Zavolal si mě ke stolu a začal mi vysvětlovat, že mi obsah nesouvisí s tabulkama. Lidé milí počasí je tak nepředvídatelné, že prostě nejde udělat seminárka o jednom městě a jeho počasí. Měla jsem v ní tolik obcí, že by se v tom ani Steve Jobs nevyznal. Nakonec jsem ji nějak obkecala. Všimla jsem si však posunutého grafu jinde a modlila se aby si toho nevšimnul učitel. Posadila jsem se studijňákem do lavice a děkovala Bohu za všechnu slepost světa. :D
Pomalu přejdeme ke zkouškovému období. Jako první jsem udělala Anatomii rostlin. Čekala jsem to daleko horší, u testu jsem se tedy zapotila, ale zkouška sama osobě šla v pohodě ve srovnání s ostatními předměty. Dokonce se mě i nejlíp učila. Následovala angličtina, kterou jsem se šrotila celej týden, jen abych ji nemusela opakovat. Po týdnu čekání a strachu jsem se dožila kladné odpovědi a mohla jsem pokračovat dál stálo do těžšího kola. Řekla jsem si, že vlítnu na bioklimatologii ikdyž tam byla 300 stránková skripta, která prostě nešla naučit. Tak sem to šla zkusit. Málem jsem nenašla třídu, protože si učitel vymyslel, že to dá na fakultě kde jsme vůbec bio neměli a v patru, které nešlo málem najít. Ještěže mám kamarády, na které je spolehnutí. Došla jsem tam mezi prvními, odcházela jsem poslední a málem jsem se z té zkoušky s prominutím posrala. Říkáte si ,,jo počasí to je pohodka" Je to uplně naopak je to hrůza a děs. ,,Slečno tak mi teda povězte proč je váš svetr zelený?" WTF? Opravdu nechápu jak jsem dostala za E, a takle páclá přes palici jsem vypadala ještě 2 týdny. Dokonce když toho učitele vydím tak radši odvrátím zrak abych se nemusela stydět. Chemii sme psali 3 obory v jedné místosti. Jsem nehorázně šťastná, že můj kluk byl na chemické, protože kdyby mě nenaučil chemický rovnice byla bych nahraná. I tak jsem se tam potila až za ušima, protože jsem zapomněla kalkulačku a všechno prostě pod sebou nezpočítáte.Vyvázla jsem s D a to Dé jsem měla i v úsměvu hned jak jsem se to dozvěděla.Už zbývala jen Matika a Geologie. Matiku jsem měla docela ráda hlavně proto. že ji učil roztomilý pan učitel, který všechno vysvětloval ve spojitosti s žívotem. Bez jakýchkoliv pomůcek jsem dostala E a on mi ještě nabízel opravu jen kvůli tomu, že mi to prý v hodinách šlo :D jen jsem se zasmála a oznáila mu, že jsem ráda za to co mám a půjdu se trápit s jiným předmětem a to s Geologií. Myslela jsem, že umřu. Drtila jsem se ji i při volbách, ale výsledek nebyl znát dokonce ani na podruhé. Až na potřetí se v učiteli něco hnulo, asi svědomí a dal mi E. Řekla bych, že jsem tu geologii měla naučenou líp než kdejakej předmět, ale tomu učiteli nic nestačilo. A to vypadal při přednáškách tak mile. Holt někteří lidé klamou tělem i duší. Druhý semestr si dáme v jiném článku, protože vám garantuji, že by se to sem nevlezlo a taky byste tak dlouhý článek ani nechtěli číst. Pac a pusu vaše arboristka
 

Pokračování?

28. února 2018 v 22:40 | sassenachová
Čauko, psala mi Beruška, jestli budu v blogu pokračovat. Jistě že budu, ale nebudu pokračovat v příběhu. Nechci, aby mi informace ze soukromí, ničili soukromý život. Můj přítel se s tím težce vyrovnává, když píšu něco z našeho soukromí a já ho chápu. Sice mě moc lidí nečte , ale když se mě ptal jestli mi to psaní na blog pomáhá, musela jsem mu odpovědět, že ano. Byla jsem ráda, že mě nad tím nutí uvažovat. Píšu sem i to, co bych se mu neodvážila říct. Jenže on to stejně nečte na jednu stranu ho chápu a na tu druhou je mi to děsně líto. Jsem ráda, že spolu máme tak skvělý komunikační vztah. Můžu se mu svěřovat s čímkoliv, netvrdím však, že všemu porozumí.On to má trochhu horší. Když mi něco nechce říct, tak stejně poznám, že ho něco trápí a on mi to musí říct jinak bych mu nedala pokoj.
Nelíbí se mi, že když něco vymyslí on tak to pro něj ráda udělám, ikdybych si měla vymezit čas, ale když já něco vymyslím tak dělá plno šklebů a snaží se z toho vykroutit. Žádný vztah prostě není bez chyby, protože by byl jednotvárný.

Pro mého nejmilovanějšího

14. února 2018 v 0:06 | sassenachová |  poezie

Patřila jsem vždy jen tobě
dostal si mě z nepohod,
kvůli tobě šťastně žiji,
před námi je budoucnost.

Každá žena by tě chtěla,
já mám štěstí, že jsi mým.
Ikdyž semnou zrovna nejsi,
kráčí vedle mě tvůj stín.

Nejhezčí je, když se směješ
koutky se ti rozletí,
každý den, co strávím s tebou,
pochmurný čas rozjasní.








 


46.díl

14. února 2018 v 0:05 | sassenachová |  Příběhy osamělé ženy
Myslela si, že Honza pojede na vysokou do Rakouska. Tak koupila známky do ciziny, aby mu mohla psát dopisy. Nakonec se ukázalo, že bude na VUT v Brně. Je ráda, že nejel. Už tak jí chybí, když je celej týden pryč.
Jeho mamka je k Lil víc a víc milejší. Vždycky se jeho rodiny bála, teda krom Ondry. Ondra jí přijde uvolněnější a víc kamoš. Šli se k nim koukat na film i s Lukášem. Přežila bez usnutí jeden film, ale ten druhej co ji zajímal už nedala a usla. Lukáš odešel a Lil tam zůstala a ani se nehla. Honza si ustlal pod ní na dece. Myslela si, že si lehne za ní. Asi Lil nechtěl vzbudit. Začínala jí být zima. Snažila se to vydržet, ale nešlo to tak přilezla k Honzovi a jemně ho šťouchala, ale on spal jako dřevo tak s ním zatřásla trochu víc. Pošeptala mu, že je jí děsná kosa. Vzal deky s peřinou a lehli si na postel. Přitulila se, propletli si nohy a Lil spokojeně usla.

45.díl

14. února 2018 v 0:04 | sassenachová |  Příběhy osamělé ženy
To budete valit oči. Lil normálně chodí s Honzou. Od 16.července 2016. Jo, taky z toho byla na větvi.
Bylo to v den zahrávek. Tančilo se a Lil byla smutná z toho, že o ni Ola nemá zájem. Odešla s Honzou dřív, protože šli na svícu strejdovi Peťovi. Došli tam kolem 23.hodiny. Hanka jí tam sdělila, že Olda chodí s Maruškou. Bylo jí z toho na nic. Nechtěla, ale rozbrečela se. Honza se jí ptal, co se stalo. Mávla rukou a řekla, že mu to později vysvětlí. Blbli, tancovali a potom šli dom. Cestou si luxusně zašpinili boty. (doteď je Lil nemá umytý) Lil mu po cestě vyklopila, že byla zabouchlá do Oldy, ale on má rád Marušku. Vzal ji kolem ramen a zeptal se, jestli nechce jít na tábor. Došli tam a Lil si sedla na židli naproti Honzovi. Furt ještě brečela. Chtěl, aby se mu posadila na klín, ale Lil nechtěla. Stejně ji donutil. Řekl, že jedinej kdo na něj čekal, až dojede z Německa byla ona a došlo mu, že ji vlastně má rád. Pak ji vzal za ruku a Lil seděla furt jak zamrzlá. Hlavou jí kolovalo, že už k němu nic necítí. Došlo mu to totiž poměrně pozdě. Pak ji vzal do náručí jak nevěstu a odnesl ji na gauč do obýváku. Tam na ni furt mluvil a koukal, jak nehorázně zabouchlej člověk. V životě ho tak neviděla koukat. Ani už nechce. Bylo to děsivý. Hladil ji po nohách a pak zkoušel pevnost jejích silonek. Říkala mu, že to neroztrhne, protože je to z většiny plast. No a on je rozškubal. Doteď jí dluží nový. Pak si lehl na matraci, která byla vedle gauče a Lil ležela nad ním. Bylo jí blbě. Toto vůbec nečekala. Ani usmívat se nemohla. Drželi se za ruce a Lil si říkala, že by to mohla aspoň zkusit, když ho dřív tak chtěla. Pak už jí bylo blbý jak spí dole tak mu naznačila, aby si lehl za ní. Bál se na ni šáhnout. Vzala jeho ruku a dala si ji kolem pasu. Celou noc se třásla, protože jí bylo z něčeho blbě a taky utrpěla malej šok. K ránu stihli Honzovi několikrát zavolat příslušníci Liliiny rodiny, protože ji hledali. Kolem deváté se oblíkli a šli dom. Honza vzal Lil za ruku. Zezačátku to bylo divný, ale ne tak divný jak s Dankem. Samozřejmě, že potkali Honzovu tetu se strejdou. Mají na něj zvláštní čuch. Teta na ně valila oči a culila se. Došli k domu, dala mu malou pusu a zavřela za ním dveře. Pak se s brekem svěřovala Hance, že to tak nemůže nechat, když si vzpomněl až po roce a ona už je dávno odmilovaná. Řekla jí jen, ať to aspoň zkusí. Celou nedělní mši byla jak z kamene. Jen přemýšlela, co udělá. Po mši se na Honzu ani nepodívala a odešla. Trvalo to zhruba týden až tři než si Lil na Honzu zvykla. Začla ho mít víc a víc ráda a řekla si, že by to nebylo špatný s ním zkusit. Sice jí na něm trochu věcí vadí, ale člověk si nakonec zvykne. Jak se říká ,,Věci, které jste na druhém nesnášely vám začnou chybět, až když ten druhý odejde." Chodili spolu do šmajchlu, vyzvedával ji na brigádě a pořád měli co dělat. Lil měla bohužel i podněty k žárlení. Když Honza hrál na kytaru ve šmajchlu, posedaly si kolem něj holky a začly na něj dělat rozvášněný oči a to bylo furt ,,Honzi a zahraj nám tudle a zahraj tamtu." Lil zbývalo jen otočit se k nim zády aby se na to nemusela koukat a radši si povídala s Matesem.
U Lil doma je to jiný. Lehnou si s Honzou na postel, povídají si blbnou a nebo se líbají. Až nastane hodina, ve kterou musí Honza domů začne to být o to vášnivější. Lil to vždycky pozná. Napřímí se, sedne si a chce aby si Lil na něj obkročmo sedla. Pak ji zdvihne a tančí s ní, zatímco se líbají.
V hody si Lil zatančila snad nejvíc za svou existenci. Na večeři šli k ní. Lehli si na pohovku a jen se navzájem vnímali. Nemůže tvrdit, že neprobíhaly žádný trapasy. Například: ,,Lil, ty tvoje vlasy jsou vážně všude!" A má pravdu jsou opravdu všude, takže podle Honzova pojmenování, použijeme chytrý vynález ve formě gumičky. O několik měsíců později přibyly i sponky, protože její jasnost si ostříhala afinu. V mezičase se Lil bouchá naprosto o všechno, neví kam dát ruku, protože opravdu zavazí všude. Nejspíš si ji zalehne.

44.díl

13. února 2018 v 6:17 | sassenachová |  Příběhy osamělé ženy
Neděle 19. červen
Lil se přestala bavit s Vampim. Zvážila to a rozhodla, že to bude pro ni osvobozující. Myslí, že nemá moc kamarádů co jí rozumí. Olda má rád určitě jejich Hanku. Vidí to vždycky, když se na ni podívá. To prostě nejde přehlídnout. Kdyby se ho na to Lil zeptala, tak to určitě zapře. Bude muset ještě dlouho čekat.
Lil udělala autoškolu 9.května a je nesmírně ráda, že je to za ní. Po těch probrečených hodinách je to velká úleva. Začíná jezdit i s jejich mercedesem.
Chodí s Gabčou na praxi do Vranovic. Sice jich šéf hodně zkouší, ale aspoň se něco přiučí. Už mají 6 týdnů zasebou. Lil shání pro Honzu k narozkám svetr s norským vzorem, ale všechny jsou drahý. Snad se někde poštěstí.

43.díl

12. února 2018 v 6:42 | sassenachová |  Příběhy osamělé ženy
Lil začíná Vampiho zase nemít ráda. Většinou ji štvou ty jeho kecy. Ale je to kamoš. Nemůže ho nesnášet. Chce se vrátit do doby, kdy byla víc věřící, víc doufala a snažila se. Myslí, že se jí to ještě letos podaří. Nechce dělat podrazy a vymýšlet jak někoho někam navést. prostě to nechá osudu. Ať si ddělá co chce.
Více se modlit, víc milovat, víc věřit. Celou svou myslí, celou svou duší, celou svou silou, celým svým srdcem. Nezáleží na tom jak je člověk bohatý nebo chudý. Bavit se s lidmi, teří jsou sami. Lidi si na sebe chystaj podrazy a přitom nemusí. Život je jeden velkej pád na hubu.
V Agru probíhá všechno v pohodě. Občas Lil něco neví, ale to se stává. Vždycky má cestou zpět autobus zpoždění a Lil musí letět na vlak jak debil.

42.díl

11. února 2018 v 8:18 | sassenachová |  Příběhy osamělé ženy
Nikdy nejde všechno tak, jak by Lil chtěla. Že se jí nedaří? Normálka. Nechala Vampiho u suši baru, ikdyž ji pozval na suprový 5D kino a suši.Objednal pak další, ale ona mu říkala, ať to nedělá. Neměl moc peněz a Lil by to nestihla na vlak. Je hrozná. Než aby tam s ním zůstala, protože je na ni hodnej, radši letí na vlak, kterej málem nestihla. A ještě k tomu běží za Olou, kterej ju ani nechce. Mělo jí to ujet. Je ta nejhorší kámoška. Dnes jí řekl, že něco měl s Danem, kterýho chce Vojta R. Jestlipak Dan ví, že to nebyl Vampi. Vampi jí řekl, že je lil super balička. To znamená, že furt nahání kluky, ale nikdy jí to nevydrží, protože ji chcou jen jako kamošku. Nechce jí být. Jen chce kluka, aby měla od všech pokoj. Aby nemusela nikoho nahánět. Lil teď sedí v rychlíku těsně za Olou. Aspoň se mu nemusí koukat do očí. Bylo by to pro ni hrozný. Hrát, že je v pohodě. Vykládá si s Radkem Možným. Sestřiným bývalým spolužákem. Je blbá. Nechá toho. Nemá to cenu. Radši bude šprt. Doteď se jí to s klukama nevyplatilo. Bude si žít ve svých představách. Ty jí tolik neubližují. Jak to jen Sára dělá. Kdo ví jak jí je doopravdy. Třeba není tak spokojená jak říká. Lil taky umí vypadat v pohodě, ale nechce.

Měla oči uplakané,
na své bývalé se dívala zpříma.
Litovala každého okamžiku.
Radši by umřela živá.

Mít svůj život v hrsti,
nic si nenechat ujít.
Nikdy nelitovat.
Být vždy upřímná.

Lil pochybuje, že skončí sny o Vampim, ale on to nemusí vědět. Brzy začne novou kapitolu. Novou!

41.díl

10. února 2018 v 17:52 | sassenachová |  Příběhy osamělé ženy
Lil je ještě furt zabouchlá do Vampiho. Nějak jinak se na ni kouká. Změnil pohled z opovrhujícího, na pohled, který něco vyžaduje, o něco prosí, něco potřebuje. S kapkou naděje. Může si za to sám. Kvůli jeho odrazování, snažení se ji odradit od jakékoliv lásky, teď nedokáže cítit lásku k někomu jinýmu. Nezbavila se představ o nekonečném očním kontaktu. Představ, že si ji hodí ke stěně a překryje ji svým tělem. Zvedne si ji na jeho úroveň a její nohy má kolem pasu. Oddávají se vroucímu líbání. A i když prší, pokračují dál. Má ruce v jejích vlasech. Postupně je přesouvá k dolnímu okraji trika a pomalu jí ho svlíká. Na holou kůži jí vtiskne lehký polibek. Dostává se přes prsa až ke krku a klíčním kostem. Uhrančivým pohledem ji dostane do kolen. Ten chtíč nejde vydržet. Postaví si Lil na zem a pomalu jí vyslíká kalhotky spod sukně. Lil mu pomalu svlíká triko. Obejme ho a rukama poznává jeho tělo. Hladí ho od krku, po zádech dolů až ke kalhotám. Ruka jí sjíždí po kalhotech dolů.

28.května jede do Prahy. Sice nejede do divadla, ale bude s ním (doufá). Bude fotit, chce se k tomu zase vrátit. Zachytit každý pohyb jeho obličeje.

Tak a je to . Nebo spíš zas nic neni. Neví proč brečí. Stejně věděla, že z toho nic nebude. Zas blbá friend zone. Netuší jak se má cítit. S Olou je konec. Nechte ji všichni bejt. Všechno co mohlo, se posralo. Teď by potřebovala od Vampiho obejmout. Aspoň se mu svěřit, kdyby měl problém a potřeboval se z toho vypsat, tak by kvůli němu i nespala. Ale on tu není. Skoro nikdy. Lil už nechce. Prostě ne. Radši by celou noc probrečela než aby šla spat. Ola myslí, že to Lil vzala v pohodě. Aby toho nebylo málo, tak se ještě pohádala s Hankou. Výborný!

40.díl

9. února 2018 v 22:52 | sassenachová |  Příběhy osamělé ženy
V pondělí traktor. Nehorázně ji štve ten blbej hrb, kde se vlečka nedá ovládat. Ale oni přes něj prostě jezdit musí.
Poslední hodiny ve škole se neučili. Lil šla do soláku a pak domů. Psala si trochu s Olou. Trochu proto, že zas moc neodepisoval. V úterý byly rovnátka a Lil zas utratila skoro 500Kč za papíry, eurosložky a nálepky na stěnu. Do školy dojela na Ajinu a rostlinolékařství. Ve vlaku si za ní sedl milej kluk. Četl komiks a byl z toho tak utahanej, že vždycky usnul a pak sebou trhl. Lil si toho moc nevšímala, protože se jí to stávalo v jednom kuse. Při odchodu se jen zasmál. No a Lil tu teď sedí na zastávce a nudí se. Snad už to mezi ní a Olou bude lepší.

Kam dál