Květen 2015

prázdno

22. května 2015 v 22:03 | sassenachová |  2.pololetí 2.ročník
Ani nevíte jak se cítím sama.Chtěla bych někoho komu se můžu svěřit, mít jistotu,že mě někdo chápe řekne mi svůj názor ve chvílích kdy jsem zoufalá.Podržel mě při těžkostech a mít pocit naplnění v životě.Být sám je hrozně blbý.Každý den si tak říkáte kdyby teď někdo zazvonil a řekl jestli pudem ven nebo mi zavolal řekl,že mě má rád.Vždycky když se do někoho zamiluju tak mě ten dotyčný nechce.Je mi z toho do pláče.Chci někoho kdo má ještě větší starosti než já abych nemusela řešit ty svoje,někoho kdo by řek ,seš moje bláznivá holka." Myslim,že s přítelem po boku se dá zvládat víc věcí než když se trápíte sám ,nikdo vás neobejme,nedá vám šíleně švihlou pusu.Jo jasně řeknete si ,,však tě může obejmout kdokoli z rodiny",ale to není to samý.Miluju,když se semnou někdo pere a já vim,že je to zesrandy.Já prostě potřebuju blbnout.Někomu připadám asi jako holka ,která nedělá šílený věci ...já se jen bojím následků.Tuhle mě Vampi říkal ať s něma vlezu do skříně a že vylezem až dojde učitel.Jenže já se hrozně bojím reakce učitele nebo člověka na věci který se nemaj dělat.Byla sem vychovávaná ve strachu ,že když něco nesplnim správně nebo něco pokazim tak dostanu vynadaný.Takže se takovým věcem vyhýbám ikdyž si ve skrytu duše říkám ,že do tý skříně bych hrozně ráda,ale moje tělo a mozek chcou abych nedělala věci za který mě můžou seřvat.Někdy se ptám sama sebe jak mě moji kamoši na střední můžou mít rádi když se bojim dělat ty šílený věci co oni.Bojím se,že je tím ztratim.Byla bych odvázaná kdyby mi nic nehrozilo nebo kdybych hulila,ale to taky nedělám takže nic.Jo vobčas si zablbnu v místě kde mi nic nehrozí ,ale to je asi tk všechno.Už sem se rozhodla : JÁ CHCI KLUKA

přátelství

4. května 2015 v 22:10 | sassenachová |  poezie
Miluji tvé vlídné oči,
které vídám ve dne v noci.
Úsměv krásný jako léto,
a v mém srdci navždy je to,
čemu velké přátelství se říká,
rozumu se to netýká.

snění

4. května 2015 v 21:43 | sassenachová |  poezie
Na tebe myslívám,
celé noci probdívám.
Za tebou chtěla bych jít,
s každým se o tebe bít.

Laně chodí po bílém poli,
princ jede zamnou na statném koni.
Koníčka napojí,
po zádech pohladí.
zamnou se ubírá,
krásně se usmívá.

Krátkodobé snění,
potom trýznění.

mravenci

4. května 2015 v 21:39 | sassenachová |  poezie
Jeho úsměv na mě kouká,
proč mám ráda toho frajerského kluka?
Oči jeho k zemi mne srazí,
vím, že před ním zakoktání se hrozím.

Asi měl rád jinou dívku,
kterou já nahradit mu nedokážu.

Má pusa odmítá se hýbat,
asi bych se na něj měla přestat dívat.
Po kolenou mravenci mi lezou
zabydleli se v břiše,
vylézt však nechcou.

S láskou Sassenach

4. května 2015 v 21:24 | sassenachová |  poezie
Nauč mne milovat,prosím,
o tvoji přízeň marně žadoním,
o tvém polibku tajně sním.
Na okraj cesty se dám,
svou duši již nepotkám.

Slza mi stéká po tváři,
je dlouhá a horká.
Nakonci své cesty zchladne,
žár v mém srdci pohasne.

Zhroucené srdce mne bolí,
vzdálenost sta kilometrů mne od tvých stříbřitě modrých očí dělí.

Chtěla bych se dotknout tvé jemné kůže.
Ruce máš tak jemné a já cítím jak mnou projíždí ten žár a napětí jaké jsem nikdy necítila.
Jediný pohyb tvé ruky,
pouhý náznak úsměvu.
Musím se v duši přidržet,
abych neupadla do snění.
Jak krásné musí být,
s tebou jen na chviličku žít.

Zbožňuji,když se mne jemně dotkneš,
když mi kreslíš po kůži.
Vybavuji si každý tah,
ten opojný,tak povzbudivý pocit.

Zakázals mi tě milovat.
Stejně si nemůžu pomoct,
jakobys na zeď házel hrách.
Něco mne k tobě svádí,
S láskou ...Sassenach

Samota

1. května 2015 v 22:44 | sassenachová |  poezie
Samota
Máj osamotě,
představivost pohltí, poté sežere tě.
Je strašné poslouchat naději v podobě přítele,
A ještě horší poslouchat názor obou stran.
Není zrovna nejzdravější sníst celou bombošku,
stejně tak být na lásku sám.

Má představivost mne dostává pod rozkvetlou sakuru,
s bytostí rozpolcenou, která své osobnosti nosí v neprůhledném batůžku.
Ukázala bych jí mou duši v obraze,
v obraze, pro ostatní skrytém.
Chci vědět jak se cítí,
poslouchat ji celé dny i noci,vnímat její vůni,pohled.
Přejíždět prsty po vystouplých žilách,cítit každou část pokožky,
Mnout v dlani ty jemné vlasy.

Nejde zabít, co se šíří,
Nejde zastavit ten cit.
Zabiješ jedno,rozšíříš jiné.