Samota

1. května 2015 v 22:44 | sassenachová |  poezie
Samota
Máj osamotě,
představivost pohltí, poté sežere tě.
Je strašné poslouchat naději v podobě přítele,
A ještě horší poslouchat názor obou stran.
Není zrovna nejzdravější sníst celou bombošku,
stejně tak být na lásku sám.

Má představivost mne dostává pod rozkvetlou sakuru,
s bytostí rozpolcenou, která své osobnosti nosí v neprůhledném batůžku.
Ukázala bych jí mou duši v obraze,
v obraze, pro ostatní skrytém.
Chci vědět jak se cítí,
poslouchat ji celé dny i noci,vnímat její vůni,pohled.
Přejíždět prsty po vystouplých žilách,cítit každou část pokožky,
Mnout v dlani ty jemné vlasy.

Nejde zabít, co se šíří,
Nejde zastavit ten cit.
Zabiješ jedno,rozšíříš jiné.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama