Červenec 2015

návrat

27. července 2015 v 1:25 | sassenachová |  prázdniny 2015
Můj milý deníčku.Den byl jako každý jiný,až na bolení zakrkem a migrénu.To všechno se hází do pozadí, protože oproti tomu co se stalo ,je nějaká bolest uplně trapná záležitost.Dojeli jsme z meruněk a jen jsem přemýšlela na návrat Honzi.Jeli jsme se Štěpánkou rozdat papíry na soustředko,zašla jsem do kostela a pokostele jsem se nudila doma.Někdo zazvonil,šla jsem tedy otevřít.Za sklem jsem viděla někoho vysokýho vůbec jsem netušila kdo to je, protože normálně lidi poznám už jen podle postavi.Otevřela jsem dveře a tam stál vysoký kluk s červenou kšiltkou rebelsky danou dozadu.Byl vysoký, měl krásnou šedou mikinu NIKE, a vínový kraťase.Krásně se na mě usmál,zajiskřilo mu v očích a potom řekl: 'Ahoj Zdeni '
vyvalila jsem na něj oči a zastavil se mi na pár sekund dech.Musela jsem se z hluboka nadechnout pořádně se kouknout jestli je to fakt ten co ho vidím,jestli se mi to jen nezdá a vypadalo to, že ne.Nemohla jsem se přestat radostí smát furt jsem se zhluboka nadechovala.Stál tam předemnou....wait it.......Honza. Radostí jsem mu skočila kolem krku a nechtěla jsem ho pustit. Byla jsem tak hrozně šťastná,že to nejde ani napsat. Potom se mě zeptal jestli s ním nechci skočit za Lukášem tak jsem mu všecko odkývala.Došli jsme až k Lukášovi a já řekla Honzovi ať počká za rohem a potom vyskočí ..zazvonila jsem na zvonek, Lukáš otevřel a já se ho snažila dostat ven ze dveří..nakonec se překvápko nepodařilo. Když došel Honza před Lukáše tak se Lukáš choval naprosto stejně jako kdyby tam uviděl mě nebo Štěpku...Teda co si budem nalhávat,čekala jsem od toho víc.Zašli jsme s klukama na pizzerku tam jsme to zapili a šli jsme na hojdačky do parku.To už byla tma. Kecali sme a houpli sme se.Měla jsem pocit jako kdyby to nebyl Honza.Potom za náma dojel Ola.Chvíli sme kecali a potom se kluci rozhodli,že si zahrají Dotu a protože Honza nemá tak výkonej pc jako já tak sme šli k nám. Hodinu sme ju instalovali ,protože můj suprový bratranec mi cosi prováděl s pc.Nakonec se vše povedlo,tancovali a smáli sme se Honza u nás byl až do půl 4 ráno.Když se doobouval sklonil se nademnou a tiše řekl: ,,Máme na to celí rok :)'' stál tak blízko mě,že jsem se blahem málem roztekla.V mojí hlavě kolovala myšlenka ..teď ,,bych ti nejradši vlepila pusu" ale moje druhé já se ovládlo. A to je pro dnešek všechno můj milovaný deníčku víc ti povím příště.

Flora Olomouc

3. července 2015 v 23:55 | sassenachová |  2.pololetí 2.ročník
Náš nejoblíbenější výlet pro mě začal už brzy ráno.Bohužel jsem se furt budila takže to spaní stálo za nic.Po menších stresech ,že nestíhám sem vyrazila z domu a co se nestane,utrhne se mi popruh od batohu vejpůl.Zasukovala sem ho a pádila jsem dál.Doletim na zastávku tk akorát v čase kdy už normálně jezdí,ale vlak nikde.Nakonec měl zpoždění 12minut což se mi vůbec nelíbila.Celou cestu sem přemýšlela jak to udělám když mi ujede rychlík a kolik to asi bude stát když pojedu ze Zaječí přímo do Olomouce.Naštěstí vyšlo všechno uplně bombasticky.Rychlík tam na nás čekal a co bylo ještě větší překvapení v Šakvicích taky tak sem jen zavolala Míši jak to vypadá u ní a řekla jsem jí,že to bude mít zhruba 8 min zpoždění.Ve Vranovicích si ke mně přisedl Vojta s miskou pudinku,kterým se furt chlubil.Provokatér jeden jen počkej ty pudinkomene já ti dám ..nic ti nedám :D V Hrušovanech přisedla Míša taky s takovou provokativní náladou ti dva jak jsou spolu tak mě nenechaj bejt.Po dohadování se ve vlaku jsme vysedli v Rajhradu a vzali sme to přes koleje,aby cesta byla kratší.U školy už čekaly děcka na autobusy.Došla sem k tý naší švihlý skupince.Vampiho zavazadlo vypadalo asi takhle: artáč na vlasy v kapse jedné a svačina v kapse druhé.Nejspíš měl ještě někde peněženku, ale to neni jistý páč furt dokola opakoval, že nemá peníze.Ostatní měli samozřejmě batoh :D,ale nikdo ho neměl tak upravenej jak já viz poznámka hore.Všichni se nahrnuli do autobusů jen naše skromné obyvatelstvo zůstalo na svých místech páč už nebylo místo.Nakonec se našlo ....jeli jsme společně s učňama z druháku.Sedla jsem si za holkou ..velmi příjemnou holkou,které se říká Tory.Má krátký červený vlasy,brýle a hrozně ráda nosí kraťase s podkolenkama nebo s punčochama co vypadaj jako podkolenky a má hrozně ráda pandy.Ostatní si sedly dozadu a hrozně se všemu smáli a já se najednou vedle Tory cítila blbě. Vyskoukala sem se ze zadního sedadla a pádila jsem za našema dozadu.Probíhala tam chlastací párty a ještě k tomu beze měPřekvapený.Celou cestu sem strávila na Sářiným klíně opřená o okno.Takže mě potom bolely docela ruce jak sem se musela při zatáčkách držet.Skoro na konci cesty začly děcka řvát,že se jim chce na záchod jestli by nemohl řidič zastavit.Rozšířilo se to tak,že zachvíli začli skandovat :D Řidič se nakonec slitoval a zastavil na benzínce.

Hrozně daleko

3. července 2015 v 23:53 | sassenachová |  prázdniny 2015
Já vím,že píšu o tom jak jsem zamilovaná do jednoho a pak zas do druhýho kluka , ale když se člověk nedokáže rozhodnout nebo si to neumí pořádně uspořádat v hlavě ,tak to jinak nejde.Dnes budu psát o tom jak mě citově rozhodil můj kamarád Ondra.Totiž Honzův bratr.

Napsala jsem Ondrovi o tom,že si s ním Honza nevolá ,protože si to vyprávění chce nechat až ho uvidí na vlastní oči.A že se na něj děsně mooc těš.Tak to snad nějak pochopil.Potom přešla řeč na to jak se neumíme citově vyjádřit.On ,že má rád Hanku(moji sestru),já,že mám ráda Honzu.Řekla jsem mu o tom,jak už od 3. třídy čekám na vhodnou příležitost říct Honzovi že ho mám ráda.On mi odpověděl, že byradši s tím vyznáváním počkal,protože bude mít Honza spoustu jiných starostí.Odpověděla jsem mu jen tím,že mě štve jak už sem sama a jak budu mít pos..... budoucnost. Načež mi začal nadávat: ,,jak můžeš vědět,že budeš mít posra... budoucnost????!!!!! ?? jen kvůli nějakému Honzovi ,kterej na tebe sere??!!!???!!??
tak to nene
ty můžeš mít lepší budoucnost než my všichni kolem!!!!!!!!!!!!!!!!!
určitě ji budeš mít lepší jak já!!!!
TY mě už tady s tímhle začínáš pěkně srát, jak furt říkáš, že budeš mít posranou budoucnost!!!!!!!!!!!!!!§"

Někdy prostě potřebuju,aby mě tak někdo seřval a donutil mě přemýšlet o tom,že nejsem uplně k ničemu ..jsem hrozně ráda,že mám tak velkýho kamoša jako je on.
Nevim co bych bez něj dělala.
Honza je tak děsně daleko,radši ani nemyslim na to ,že se mu nechce domů.Nevim prostě mě to štve,ale zároveň ho chápu.Je to jako když já nechcu odjet z tábora je mi tam tak fajn.Když dojedu dom tak na všechny jen křičím,jen proto,že na táboře jsem volná a nemyslim na těžkosti zítřka.Jsem zkrátka ve svém živlu.

Nezapomínejte,že máte ještě svou hrdost.A jděte za svým snem.
Love,Sassenach