Listopad 2015

Úsměv

21. listopadu 2015 v 22:31 | sassenachová |  I.pololetí 3.ročníku
Milí usměvaví i neusměvaví čtenáři a čtenářky mého blogu.
O úsměvu psáti budu, nežli v lůžko dnes ulehnu.
Mějte úsměv na tváři, život vám to rozzáří.
Kohokoli potkáte,s úsměvem ho pozdravte.
Rozjasníte mu tím den,za dobrý pocit to stojí jen.
Méně hádek,méně pláče,zakousni se do koláče,
který si dnes koupíte, a s úsměvem rozdáte.
Za dobrý pocit to přec stojí,nad dveře zavěs jmelí,
třeba pusu dostaneš, až se z toho rozpláčeš.
Nedělej lidem naschvály,radši se pusť do chvály.
Celý život chval ,by se vyrovnal,skutečné lásce a milosti,
bez ohavné bolesti.

supráckej den

19. listopadu 2015 v 18:08 | sassenachová |  I.pololetí 3.ročníku
Dnes se mi hrozně moc líbilo ve škole teda až na ty testy v prvních 4 hodinách.Není nadto si pokecat se spolužákama o učitelích.Za uplně nejlepší hodinu bych prohlásila poslední a tou je RLP-rostlinolékařská péče.Ano je to taková doktořina:D
Někdy si v těch hodinách připadám jako kdybych skládala zkoušky na doktora,ale zatím se známkama vycházim dobře takže ťuk,ťuk,ťuk.A proč bych ji prohlásila z anejlepší?Seděl semnou Vampi:D byla nekonečná prča furt sme se smáli těm názvům ,že prýmergentní(preemergentní) asi vám to nepřijde vtipnýono se to tak normálně nečte:D a samozřejmě že sme valily i jiný sr.... např ,,paívčelko mě ten váš styl učení vůbec nevyhovuje" a učitelka: ,,no to je mi líto,ale nemůžeme si všechno psát." ,,A proč ne?" :D atd atd :D jestli si ještě někdo na něco vzpomene klidně dplňte do komentářů,protože já mám dle panívčelky krátkodobou paměť.Podle mě rozhodně páč sme hned potom psaly test pro krátkopamětníky a skoro nic sem tam nenapsala:/ trol.Mno a potom sem jela dom s Gabčou a na autobusáku jsem se potkala s mým bývalým spolužákem, kterej se mi mimmochodem líbil,ale osud to vzal do vlastních rukou.Tak sme pokecali:D Všichni v autobusu mlčeli jen my se tam řehtali.Chtěli sme je rozesmát ,ale byli příliš úzkoprsí:D A k úplnému konci dne jsem si psala s moji kamarádkou D. :D mám ji ráda.Je na mě velmi hodná.

Jednoduchost

17. listopadu 2015 v 0:04 | sassenachová |  I.pololetí 3.ročníku
Je to divný, ale od té doby co jsem se pohádala s Vampim a to jen přes fb, mi je divně.Nedokážou mě rozveselit ani moji kamoši a to se snaží sebevíc.Snažím se vymyslet si činnost, při které bych na to všechno zapomněla.Už jsem dokonce vyzkoušela i cvičení ,ale to taky selhalo.Proto jsem dnes tady abych vyzkoušela poslední metodu...vypsat se z toho všeho.Z mých pocitů.Nesmím se dopustit žádné chyby, protože kdybych si nedávala pozor co dělám, okamžitě si toho všimne.Nedá mi žádnou šanci na nápravu.V něm se ukrývá bolest,radost,láska,hněv i pohrdání.Někdy se ho bojím,když si semnou začne zahrávat.Umí mě ovládat.Vede se mu to jako nikdy, nikomu.Není to pro mě lehké,vzdorovat tomu všemu nátlaku.Člověk musí furt přemýšlet kde na něj čeká nástraha , aby do ní nespadl,protože když do ní spadne veze se to s ním až dolů.Má taky své světlé chvilky.Snažím si je užívat co nejvíc.Je to ta chvíle kdy si připadám jedinečná,jako by o mě někdo stál a dokázal mě mít rád.Vzpomínám na náš waltz.Tak klidný a romantický.Tanec,při kterém si připadám jako víla nadnášená větrem.Nebo tango,Bože je to tak dechberoucí a vzrušující tanec.S nikým jiným než s ním si ho neumím užít.A pak přijde ta chvíle kdy v jedné vteřině všechno skazí.Stačí jedna zmínka o Verči a všemu krásnýmu je konec.Všechno zmizne za hlubokou mlhu a nikdy se nevrátí.Dokud ji bude v srdci mít, nemám šanci se s ním zžít.

Zvláštní záliba

15. listopadu 2015 v 20:46 | sassenachová |  týdenní témata
Když se řekne ,,zvláštní záliba" vzpomenu si na Shaldona z Teorie velkého třesku.Tak trochu si připadám jako on.Má záliba je uspořádávat věci podle barev, názvů, velikosti a třeba i druhu věci. Není to jen záliba je to vlastně i nemoc.Vždycky jsem si zevšeho nejvíc přála mít hroozně mmoc poliček,skříň(jak mají slavné osobnosti jedna tyč a jen otáčíš) v ní samozřejmě spoustu ramínek a na každém ramínku jen jeden kus oblečení.Né jak teď,na jedom ramínku 5 věcí.Uspořádání věcí ve mně vyvolává klid.A toho já chci docílit.


Nepochopíš

15. listopadu 2015 v 20:45 | sassenachová |  I.pololetí 3.ročníku
Dnes to bylo moc těžké ,až moc.Jsem ochotná to nevzdávat.Všechno vyplulo na povrch.Vlastně všechno uplně ne.Mám svá tajemství pod zámkem.Jen tak někdo se k nim nedostane.Svěřím je jen nejodvážnějšímu.Zasluhuje si to málokdo.Nic není marné.Na vše se dívej očima otevřenýma a nezůstávej sám se svým pesimistickým vědomím.Nic není zatraceno.Naděje plyne klidně kolem nás.Je s námi v každý čas.Když ji potřebujem.Ale nepřehání to,nesmí.A dobře o tom ví.Není dobré se na pana G zlobit nemůže za to.Cítí bolest,utrpení.Nemá to lehké.Mám ho ráda.Nechápu to.

vlastnosti

8. listopadu 2015 v 0:22 | sassenachová |  poezie
Snažím se,
tak úporně se snažím,
až se z toho málem škvařím.

To chování mě nutí,
snažit se víc nežli musím.

Nekonečná osobnost,
nevyrovná se jí žádná moje cnost.

Nejistotu uvnitř cítí,
co pod maskou je,
to musím míti.
Snad jediný, kdo mne chápe,
musí však dříti.

Jeho vlastnost?
Stydlivost? Roztomilost?
Když si svetr vyslíká,
rukou břicho překrývá.

Prý že tam má břišáky,
a na posteli plyšáky.

Mobil mu furt pípá,
celý den rozesmívá.

Až mě to pípání přestane bavit,
Začnu přemýšlet, jak se ho zbavit.
Už vím,
rozdupu ho a pak zajdu zalít.

povaha

5. listopadu 2015 v 23:51 | sassenachová |  poezie
Někdy se chová tak odměřeně,
líto mi je,
jindy jen lichotí mně,
dobře mi je.

Často přemýšlím ,
o dotyku,
který odpírá mi,
po ruce mu dál maluji,
povídá mi.

O starostech, radostech jeho,
a proč bych měla míti ráda šero.

v obětí obětí

5. listopadu 2015 v 23:45 | sassenachová |  poezie
Svíraná v obětí,
smích ke mně doletí.
Z vrchu , kam málem nevidím,
zlaté paprsky ucítím.

Ruce mne nechtějí pustit,
Já se bráním,
hraji nelibost,
jsem odhodlána to hrotit.

Kopu, štípu,
nepouští mne,

v tom obětí je mi neskonale.


Au!,kousnul mě,

vzrušuje mě,

ten jitřní svit s paprsky,

se snad líbí jen mně.

Nebe

3. listopadu 2015 v 20:24 | sassenachová |  poezie
Jdeš bílou uličkou mlha kolem,
a někdo ti řekne stůj,
koukej kolem sebe.

Ohlédneš se nikoho nevidíš,
ztrácíš se v bílých oblacích,
zmaten choulíš se v sebe.

Rozhlížíš se,
všude jsou motýli,
usedají na tebe,
a silou svou se zachytí.

Na louce plné kvítí,
kde slunce neustále svítí,
cítím se jako doma,
není to sen je to nová doba.

Potkávám plno nových lidí,
všichni se usmívají.
Co jim je,ale nevím,
stále se po odpovědi pídím.

Euforie mě zasáhla,
má ústa se neovládla.
Do úsměvu mě cosi nutí,
nemohu říct,že mě to tu nudí.

Neovládla jsem své pocity,
rozběhla jsem se kde jsi ty.
V nebi je možné vše,
a tady končí mé verše.


Mám Vás hrozně ráda,ikdyž většinu z vás neznám.Dnešek mi připomněl,že je dobré říkat lidem jejich kladné stránky.Necítí se tak osamocení a jejich nudný den jim najednou nepřipadá tak osamělý.
Vaše SassenachUsmívající se