Nebe

3. listopadu 2015 v 20:24 | sassenachová |  poezie
Jdeš bílou uličkou mlha kolem,
a někdo ti řekne stůj,
koukej kolem sebe.

Ohlédneš se nikoho nevidíš,
ztrácíš se v bílých oblacích,
zmaten choulíš se v sebe.

Rozhlížíš se,
všude jsou motýli,
usedají na tebe,
a silou svou se zachytí.

Na louce plné kvítí,
kde slunce neustále svítí,
cítím se jako doma,
není to sen je to nová doba.

Potkávám plno nových lidí,
všichni se usmívají.
Co jim je,ale nevím,
stále se po odpovědi pídím.

Euforie mě zasáhla,
má ústa se neovládla.
Do úsměvu mě cosi nutí,
nemohu říct,že mě to tu nudí.

Neovládla jsem své pocity,
rozběhla jsem se kde jsi ty.
V nebi je možné vše,
a tady končí mé verše.


Mám Vás hrozně ráda,ikdyž většinu z vás neznám.Dnešek mi připomněl,že je dobré říkat lidem jejich kladné stránky.Necítí se tak osamocení a jejich nudný den jim najednou nepřipadá tak osamělý.
Vaše SassenachUsmívající se
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama