Únor 2016

Vojta F

23. února 2016 v 19:18 | sassenachová |  2.pololetí 3.ročníku
Vojta F podotkl,že jsem se o něm ještě nezmínila na blogu.A protože je to můj kamarád tak mu vyhovím a něco o něm napíšu.Vojta rád stříhá když má v ruce nůžky ....nebo řeže když má nůž.:d Občas je s tímto nářadím krajně nebezpečný svému okolí.Dnes například stříhal suché větvičky z fíkusového stromu ve třídě pana učitele Zavadila.Já se mu ani nedivím.Mě suché rostliny taky iritují,ale díky tomu,že jsem si jich nevšimla(větviček),s nimi nemám nijak zvlášť problém.Díky Bohu(a jemu),že je ostříhal.Vojtíšek je fajn kluk v nejlepších letech jak já říkám 21 je nejlepší věk.Občas je prudérní,ale to tak mívá každý,třeba já.Dnes mi to stihl říct 2x.Vysvětlil mi jak se nevyzpytatelně chovám a že prý to nezvládá.Ano nic novýho mi neřekl.Jsem už prostě taková mírně šáhlá..ok více šáhlá.Ale to není zas tak velká vada na kráse,já bych dokonce řekla,že je to moje lepší vlastnost.Zakrývám tím trapné a smutné chvíle.Proč bych se měla mračit a brečet, když se tomu můžu smát? Řekl mi "Víš Zděnko,abys to chápala.Já jakožto starší člověk jsem si už prožil své a můžu ti předat své zkušenosti,ale ty mi nechceš věřit(ano věřim jen sobě).No a ty,ty seš ta empatická část našeho kamarádství.Řekneš komukoliv na plnou hubu jak blbě se chová.No a já o tom doma musím furt přemýšlet a nakonec přiznám,že máš pravdu a stydim se.,, Jsem pyšná,že chápe mou empatickou část mého já NE jak někdo kdo se mě snaží změnit a přitom tvrdí,že se ho snažím změnit já.Abyste to chápali.Já nikoho změnit nechci,ale když je někdo debil tak mu to řeknu a ať si s tím dělá co chce.Mě totiž docela zajímá jak se lidi chovají.Jsem děsně zvědavej člověk.Vojta R.mi říká spoiler.Já nejsem spoiler.Spoiler totiž vyzradí vše předem.Já jsem vážení soukromý očko.Prohrabávám se fotkama,všímám si detailů,googlim,prostě mě zajímají lidé kolem.A proč bych si to nezjistila když mě to zajímá a dá se to dohledat?
Nejradši mám na Vojtovi vynalézavost a mateřskej pud....když má někdo hlad udělá vše proto, aby se na něj nemusel koukat a dá mu najíst:D A s tou vynalézavostí je to supr ,ale občas člověku leze na nervy.Dnes mi taky oznámil,že se mu nelíbí když ho oslovuji Ferby.Opravdu za to nemůžu.Mám tak blbou paměť,že se mi kohokoli jméno,ať je to třeba nej kamarád,vykouří z hlavy,tak kecnu na co si vzpomenu.Hraju nekonečnou hru popíšu ti slovo,ty ho řekneš.

A to je pro dnešek snad vše.
Krásnou noc přeje,Sassenach

...nic

22. února 2016 v 20:14 | sassenachová |  2.pololetí 3.ročníku
Jen se koukni co z tebe Zdenko zbylo.Třesu se strachy.Mám chuť do toho jít a chuť to zkusit.Jsem až moc zvědavá? Moje svědomí mi říká nedělej to.Ale ja musim jinak to nezistim.

novinka!!!!

20. února 2016 v 21:48 | sassenachová |  2.pololetí 3.ročníku
Tak jsem se rozhodla,napsat konečně něco co není ukňourání,už mě to totiž nudí.Tady máte něco co mě skutečně zajímá a to je zpěv.Sním o tom,že jednou budu zpěvačka ať už v rockové nebo v jiné kapele je mi to jedno.Hlavní je zpívat.Zpěv dokáže extrémě uklidňovat.
Mám tu pro Vás úžasnou skupinu holek
s úžasným hlasem tak si to užijte.
Vaše Sassenach :D


Odpověď na otázku

18. února 2016 v 18:46 | sassenachová |  2.pololetí 3.ročníku
Chápej mne dnes, chápej i zítra.Já rozhodnuta jsem, na tobě je začít znova.Začít to, co vlastně chceš, já jen počkám jak se rozhodneš.Nedávám ti ultimáta.Jediné co vím je,že tě mám ráda.

Tajemný muž a žena

18. února 2016 v 18:33 | sassenachová |  poezie
Tu hlavu vzal,
do špinavých rukou,
Vzal ji a spálil.

Něžnost šla stranou,
když ho omrzela.
Němý výraz v očích měla.

Neznala jej dlouho,
vražedného ducha živila.
Nic jiného nechtěla.

Chtěla jej zničit,
fyzicky i duševně.
Ta duše viděla jen vražedně.

Muž byl chudák,
a co víc?
Nezbylo mu zhola nic.

Nadával a skučel,
že prý nevěděl.
Komupak se svěřit měl.

"Žiji sám a jediné,
přátele mám krysy mé.''

Dívčí duše pookřála,
na muže se pousmála.
Duše její zvláčněla,
když smutek jeho viděla.

Berte z toho poučení,
není hned vše k zahození.
Duše tvá ať stále věří,
v každodenní obrácení.

Tajemný muž

1. února 2016 v 20:11 | sassenachová |  poezie
Zvoní zvonek ,zvoní k nám
nechávám ho zvonit dál.
Za dlouhou dobu otvírám,
nikoho však nevnímám.

Dveře zatím otvírám,
nikoho tam nehledám.
Za dveřmi vínová košile,
leží zmuchlaná ve vodě.

Rozhlížím se do stran,
viz!na stromě havran.
A pod ním černé ryfle,
ubírám se rychle,
Dál,po uhelnaté cestě.

Nehledím po lidech jsou mi cizí,
vše kolem mě náhle zmizí.
Zakopla jsem,padám k zemi,
vlasy se mi máčí v spleti,
lží jež nikdy nekončí.

Vstávám pomalu,rychlý pohyb,pád.
Již nedokáži vstát.
Před očima tvář,
nemitá,zkrvavená,
v očích smutek i radost zároveň.

Neměl kalhoty,
od hrudi dolů vysely mu cáry.
Cáry ze srdce,které zbylo,
zbylo z oškubané přesto zajímavé osoby.

Nabídl mi jeho ruce,
paže bledé,
Poškrábané z nichž žíly se rýsovaly.

V ruce znak života a smrti svíral.
Tlak srdce mě užíral.
V hlavě vřískot,
v uších klid.
Nechtěl ten muž odejít.

Zvedl mě vší svou silou,
do náručí vzal,
úsměvem a s políbením,
hlavu mou mi sťal.