Tajemný muž

1. února 2016 v 20:11 | sassenachová |  poezie
Zvoní zvonek ,zvoní k nám
nechávám ho zvonit dál.
Za dlouhou dobu otvírám,
nikoho však nevnímám.

Dveře zatím otvírám,
nikoho tam nehledám.
Za dveřmi vínová košile,
leží zmuchlaná ve vodě.

Rozhlížím se do stran,
viz!na stromě havran.
A pod ním černé ryfle,
ubírám se rychle,
Dál,po uhelnaté cestě.

Nehledím po lidech jsou mi cizí,
vše kolem mě náhle zmizí.
Zakopla jsem,padám k zemi,
vlasy se mi máčí v spleti,
lží jež nikdy nekončí.

Vstávám pomalu,rychlý pohyb,pád.
Již nedokáži vstát.
Před očima tvář,
nemitá,zkrvavená,
v očích smutek i radost zároveň.

Neměl kalhoty,
od hrudi dolů vysely mu cáry.
Cáry ze srdce,které zbylo,
zbylo z oškubané přesto zajímavé osoby.

Nabídl mi jeho ruce,
paže bledé,
Poškrábané z nichž žíly se rýsovaly.

V ruce znak života a smrti svíral.
Tlak srdce mě užíral.
V hlavě vřískot,
v uších klid.
Nechtěl ten muž odejít.

Zvedl mě vší svou silou,
do náručí vzal,
úsměvem a s políbením,
hlavu mou mi sťal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Johny Šavle Johny Šavle | 9. února 2016 v 16:41 | Reagovat

Bude pokračování? O_O  :-)

2 sassenachová sassenachová | Web | 10. února 2016 v 22:03 | Reagovat

no můžu něco vymyslet,ale bude to složitější když jsem mrtvá:D tak jen kvůli tobě  ;-)

3 Vampi Vampi | Web | 11. února 2016 v 21:39 | Reagovat

Zatím tvoje nejlepší dílo :*

4 sassenachová sassenachová | 11. února 2016 v 23:33 | Reagovat

Mno ...Díky;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama