Tajemný muž a žena

18. února 2016 v 18:33 | sassenachová |  poezie
Tu hlavu vzal,
do špinavých rukou,
Vzal ji a spálil.

Něžnost šla stranou,
když ho omrzela.
Němý výraz v očích měla.

Neznala jej dlouho,
vražedného ducha živila.
Nic jiného nechtěla.

Chtěla jej zničit,
fyzicky i duševně.
Ta duše viděla jen vražedně.

Muž byl chudák,
a co víc?
Nezbylo mu zhola nic.

Nadával a skučel,
že prý nevěděl.
Komupak se svěřit měl.

"Žiji sám a jediné,
přátele mám krysy mé.''

Dívčí duše pookřála,
na muže se pousmála.
Duše její zvláčněla,
když smutek jeho viděla.

Berte z toho poučení,
není hned vše k zahození.
Duše tvá ať stále věří,
v každodenní obrácení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama