Listopad 2016

10.díl

21. listopadu 2016 v 22:10 | sassenachová |  Příběhy osamělé ženy
Sedí tu na zastávce a myšlenky si s ní hrají. Představuje si jak už všichni leží na matracích, unavení po Vojtově oslavě. Lil leží vedle Janči a Vampi úplně na konci. Najednou vstae, vezme Janču do náručí a odnese ji na svou matraci. Pak jde k Lil, vezme ji spící do náručí a předěla na Jančinu matraci a lehne si vedle ní. Obejme ji, přitulí se a v klidu usíná. Lil se nachvíli probouzí a přivine se ještě blíž. Má hlavu na jeho hrudi a poslouchá tlukoucí srdce, po chvíli usíná znovu.
Výplody její fantazie bývají vášnivé i klidné, jako voda na jezeře. Často se nad tím zamýšlí v kostle při kázání, protože kázání mohou být i nudná. Sny nebývají jen uctivé. Někdy je musí zahánět s myšlenkou, že do tak svaté místnosti nepatří.
Naposled byl Vampi s Lil v hospodě. Objednali si pizzu. Po jeho přeřeknutí ,,a ona si dá..." se jí omlouval, že to znělo, jak kdyby jí něco přikazoval. Stejně si nevzpomněl na tu co chtěla a ona taky ne, takže jako vždy řekla ,, Dám si Hawaii, prosím". Musela se tomu smát. Byl z toho nepatrně vyveden z míry. Strávili tam 3 hodiny. Probírali co mají a nemají rádi a jejich oblíbená místa. Ani jim ten čas nestačil. Měla dojem, že by jim celý život nestačil na to, aby se poznali. Každá je hrozně odlišný a zároveň stejný. Oba mají rádi chvilku osamotě, ale na své kamarády nedají dopustit, ikdyž to tak třeba nevypadá. Dokázali by o sobě navykládat spoustu věcí. Pustí někoho ke slovu, ale už přemýšlí o tom, kdy bude vhodná chvíle povídat zas o sobě. Cítila se neuvěřitelně dobře a hlavně přejezeně. Poslední dobou je nějaká šťastná. Nutkání brečet má jen nad autoškolou. Ale ona ji zvládne. Je přeci tatínkova holčička.