Jak jsem poznal vaši matku

1. března 2017 v 20:46 | sassenachová |  2.pololetí 4.ročníku
Psal se rok 1865, moje drahé děti, když bylo město pod ruinami. Všichni obyvatelé města den co den odklízeli staré harampádí z rozpadlých domů, po kterých zůstala jen špína a smutek. Mezi ruinami jsem našel malou červenou panenku. Strčil jsem ji rychle do kapsy od staré, ošuntělé bundy. Co když patřila holčičce, která ji teď hledá ? Přišel jsem domů, pověsil jsem bundu na dřevěný věšák a z kapsy jsem vytáhl panenku. Komu jsi asi vypadla? Tak jsem si ji prohlížel a najednou vidím - ve spod sukničky se pohybují nějaká písmena. A skutečně. Na rubu šatů měla vyšitou docela vtipnou adresu. Karkulkovského náměstí 9. Její návratka domů. Řekl jsem si, že hned ráno zajedu do té pohádkové čtvrti.
Brzy ráno jsem nasedl na vlak směr Karkulkovského náměstí. Hned po pěti minutách se porouchala lokomotiva. Vyšel jsem z vlaku a zeptal se staršího muže, co četl noviny, zda neví, jakým prostředkem, kromě vlaku, se mohu dostat na Karkulkovského. Ihned mi odpověděl: ,,Inu, synku, ty máš dnes šťástný den. Jestli chceš, zavezu tě tam." ,, To byste byl laskav." Cesta nám utíkala rychle, protože pán byl velice upovídaný. Dojeli jsme do čtvrti, poděkoval jsem a porozhlédl jsem se po budovách. Ani jedna neměla číslo devět. Nikde nikdo, tak jsem šel do první ulice, která mi přišla pod nos. Ulice neměla konec. Z dívání po číslech domů mě už začínalo bolet za krkem, nohy mě tížily a hlad jsem měl takov, že i děti v Africe by mi něco daly. Najednou slyším dupání a cítím ostrou bolest v boku.
Ráno se probouzím na nemocničním lůžku s panenkou vedle sebe. Přijde sestřička, aby mi vyměnila obvazy. ,,Sestři, co se mně stalo? " ,,Vy si na nic nevzpomínáte? " ,,Ne." ,, Okradli vás a bodli do boku. Nechali vám jen tu panenku. Je na ní moje adresa. Kde jste k ní přišel? " ,,Odklízel jsem trosky z naší čtvrti. Jakto, že dospělá žena nosí u sebe panenku? " ,, Dala mi ji maminka a potom zemřela. Nedokážu se od ní odpoutat. " ,, Tak to mě mrzí. Doufám, že si o mně nebudete myslet nic špatného, ale když už nás ta panenka svedla dohromady, nechcete si někam zajít? " ,, Normálně s cizími lidmi nikam nechodím, ale že jste kvůli mně tak trpěl... Já půjdu. " ,, Skutečně? " ,, Ano."
A tak, moje milé děti, jsem poznal vaši matku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vampi Vampi | 2. března 2017 v 9:48 | Reagovat

Hezký :p <3

2 sassenachová sassenachová | 2. března 2017 v 16:42 | Reagovat

[1]: Díkec :-D

3 Vojta Vojta | 18. března 2017 v 18:48 | Reagovat

Jako bych to už někde slyšel... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama