23.díl

8. ledna 2018 v 18:30 | sassenachová |  Příběhy osamělé ženy
Ta zkroušená tvář se na ni dívala, díval se na ni a povídal. Dělalo mu potíž jí říct, jak se cítí. Tvářil se jako nikdy předtím. Jako člověk, který poprvé vysvětluje a neví, jak na to ten druhý zareaguje. Chtěla mu říct ať se nebojí. Ona ho neobviňuje. Jen nevěděla, proč to všechno dělá, jaký to má význam. Lil neví, jestli jí řekl všechno, ale kdyby chtěl říct něco víc, určitě by to udělal. Byla ráda za každou blbinu, kterou prováděli. Vždy to bylo jako by říkal ,,Pojď ukážu ti svoje já. To, co mám skutečně rád. Nedělej, že se stydíš. Dobře víš, že to chceš. Neboj já tě povedu."
On opravdu olíznul tu nechutnou zeď. Tak dávno jsem si nezablbla. Četla anglický článek o klokanech a on ho automaticky překládal. Každou větu. Jako by věděl, že se ho Lil bojí zeptat co to znamená. Vždycky se před ním styděla, zato co neumí. On ani netuší co to pro ni znamená. Být tak uzavřená a najednou otevřít jedny z těch dveří. Už ji donutil k tolika věcem. Neví, jaký je především zdrhat a on jí ani nedá na vybranou. Asi je to dobře. Sice mu nadává, ale posléze mu v duchu děkuje. Jak důležitý pro ni je, když jde s ní do kostela. Nechtěla by tam sedět sama. Je ráda za jakoukoli otázku, co jí reje do soukromí. Vidět ho, jak se udiveně kouká a neodsuzuje. Vzpomíná si na ten den ve škole, kdy ji odstrkoval, že je pro ni šutr, kterej ji stáhne dolů. Chápe proč to udělal, ale ona to nechtěla. Nikdo se ho neprosil, aby ji od toho blbýho šutru zachraňoval. Chtěla by ho obejmout i když to nesnáší.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama